Požár

23. prosince 2016 v 23:09 | Helena
Nevím jak vy, ale já jsem nikdy nezažila za celý svůj život a tolikeré stěhování žádný požár bytu.
Je to asi měsíc zpět, kdy jsem s dětmi po obědě relaxovala u pohádky a najednou jsme uslyšeli několikeré houkání hasičů a sanitky. Normálně jsme očekávali, že se zvuk začne vzdalovat, ale tentokrát nic. Houkání se ozývalo kousíček od nás.
Chvíli před tím jsem už cítila kouř, koukala jsem do dvora a viděla velký černý oblak dýmu, ale nějak jsem to odbyla s tím, že to je asi ze staveniště.
Teď jsme vykoukli z jiného okna a uviděli celou zablokovanou silnici. Naše okna nevedou přímo na silnici, takže jsme zásah hasičů neviděli.
Až když jsme asi za hodinu šli ven, tak nás čekal pohled na několik hasičských vozů, sanitku, hydrant se stříkající vodou, ohořelé okno, vyházený ohořelý nábytek, kostru lednice a sporáku, hasiče stáčející hadice, televizi toto vše natáčející a našeho souseda, jak mluví do kamery.
Tito naši sousedé vše měli z první ruky a pravděpodobně to byli oni, kdo hasiče volali. I, jak jsem se dozvěděla později, volalo více obyvatel našeho domu.
Uplynul sotva měsíc, opět se s dětmi díváme na pohádku a zase zvuk hasičských houkaček zastavující nedaleko nás. Tentokrát hořelo v bytě v boční uličce, přímo nad jeslemi. Naštěstí byla neděle a nikdo nebyl zraněn.
Tentokrát jsme vše mohli pozorovat z okna, ale vyklonili jsme se příliš pozdě, abychom viděli zásah hasičů. Viděli jsme už jen oblaka dýmu a hasiče balící své hadice. Ale i tak to byl pro děti zážitek.

No pro nás vlastně také s otázkou, co vše bych měla kromě dětí popadnout, kdyby začalo hořet v našem domě.
 

Kam dál

Reklama